Nové výzkumy v orientalistice VI.
Ústav Blízkého východu a Afriky, Ústav Dálného východu a Ústav jižní a centrální Asie
si vás dovolují pozvat na konferenci
Nové výzkumy v orientalistice VI.,
která se koná v pátek 28. listopadu 2014, 9:00-12:00 hod., Celetná 20, m.č. 238
Na konferenci programu PRVOUK Orientalistika a afrikanistika vystoupí mladí vědečtí pracovníci z oborů arabistika, indologie, japanistika a koreanistika. Všichni jsou srdečně zváni.
Program konference
9:00 Kristýna Vojtíšková (ÚDV FF UK): „Etický rozměr prostoru a času v myšlení Wacudži Tecuróa“
Japonský filozof Wacudži Tecuró (1889–1960) ve svém díle vytvořil originální etický systém, který kombinuje asijské intelektuální proudy a západní filozofii, především fenomenologii a existencialismus. Ve svém fenomenologickém přístupu nepojímá prostor a čas jako objektivní veličiny, zabývá se jimi z hlediska člověka jakožto subjektu, od kterého jsou odvozeny a kterým jsou subjektivně chápány. Etika pro Wacudžiho nepředstavuje normativní hodnotový soud, ale způsob lidské existence, ze kterého vyplývají různé hodnoty.
9:30 Marek Zemánek (ÚDV FF UK): „Význam a struktura korejských buddhistických zádušních rituálů“
Příspěvek má za cíl představit zádušní rituály praktikované v současném korejském buddhismu. Buddhistické rituály smrti prováděné v Korejské republice mají specifickou strukturu, historické a věroučné kořeny; odráží se v nich jak náležitost k tradici východního buddhismu, tak specifika Koreje. Nejvýznamnější roli hrají rituály zádušní, které mají za objekt duši zemřelého člověka. Významné jsou jednak svou rolí, tj. snahou pomoci duši zemřelého v lepším zrození a dále propojením s ostatními rituály smrti.
10:00 Zuzana Špicová (ÚJCA FF UK): „Bhíšma objasňuje vlastní smrt: Perspektivy vypravěčů v příběhu Amby, Šikhandina a Šikhandiní v Mahábháratě“
Příběh Mahábháraty, jež byla podle legendy sestavena Vjásou, je vyprávěn prostřednictvím dialogu mezi králem Džanamédžajou, potomkem Pánduovců, a mudrcem Vaišampájanou, Vjásovým žákem. Vaišampájana samotný ale nechává promluvit množství dalších postav-vypravěčů, kteří mohou podávat příběh ze své vlastní (možná i nespolehlivé) perspektivy. Tento příspěvek se bude zabývat rolí vypravěčů v příběhu o Bhíšmově smrti, respektive o jejích příčinách, jak je text objasňuje, a pokusí se zjistit, nakolik korespondují části příběhu vyprávěné jednotlivými vypravěči jednotlivým posluchačům.
10:30 Lucie Chudá (ÚJCA FF UK): „Obraz světa mongolských kočovníků v příslovích“
Přísloví mají obecně důležité místo v tradičních systémech výchovy. V mongolské kultuře, založené z velké části na orální tradici, je role přísloví, rčení a podobných útvarů (tzv. zu´ir u´g – „moudrých rčení“ ve výchově a formování pohledu na svět obzvláště významná. V příspěvku se snažím vymezit hlavní tématické okruhy mongolských zu´ir u´g v návaznosti na dosavadní zkoumání obrazu světa mongolských kočovníků a na příkladech ukázat hlavní eticko – filozofické akcenty, které se v nich projevují.
11:00 Jitka Jeníková (ÚBVA FF UK): Sexualita v moderní arabské literatuře - období od vzniku moderního románu do revolucí v padesátých letech
V příspěvku bude prezentována první část dizertační práce „Sexualita v moderní arabské literatuře“, jež si klade za cíl přinést ucelený pohled na vývoj tohoto tématu od vzniku moderního arabského románu na konci 19 století do současnosti. Analyzovány jsou romány předních arabsky píšících autorů, které nějakým způsobem zpracovávají téma hetero/homo-sexuality svých hrdinů. V této etapě je velice zajímavé stereotypní zobrazování žen a častá metafora vztahu Východu a Západu. Část kapitoly je také věnovaná lexiku užitému při popisu daného tématu.
11:30 Alena Kojanová (ÚBVA FF UK): „Radwa Ashour – Palestina, osud můj“
Radwa Ashour je současná egyptská autorka, která se neohroženě vyjadřuje k politickým událostem arabského světa jak na veřejnosti, tak ve svých literárních dílech. Manželství s palestinským básníkem Murídem Barghúthím ji nasměrovalo především k otázce Palestiny a arabsko-izraelskému konfliktu, který je v několika jejích románech naléhavě znázorňován, slouží však především jako historické pozadí ovlivňující životy literárních postav. Ve svém příspěvku se zaměřím na dva romány Radwy Ashour, Přízraky (Atjāf, 1999) a zatím její poslední dílo Žena z Tantúry (at-Tantūrīja, 2010).