Informace o oboru Mongolistika
Charakteristika oboru
Obor „Mongolistika“ je koncipovaný jako filologický se zaměřením na studium jazyka, literatury a historie a kultury Mongolska se zřetelem ke kulturně či jazykově blízkým oblastem (Tibet, Sinťiang, severní Čína, Burjatsko, Tuva, Mandžusko, Kalmycko).
Koncepce bakalářského studia je zaměřená především na jazykovou výbavu nezbytnou pro kvalitní odbornou práci týkající se daného regionu. Základem studia je důkladné aktivní ovládnutí mongolského jazyka, které posluchačům umožní samostatnou orientaci v mongolském prostředí a literatuře a otevře jim dveře ke studiu mongolské kultury. Zejména důležité jsou hodiny s lektorem, kde je výuka od počátku vedená v mongolštině. Doplněná je nezbytnými přehledy dějin a literatury. Studenti v průběhu studia průběžně pronikají i do klasické mongolštiny, která je gramaticky i lexikálně odlišná od moderní, což jim otevře přístup k pramenům a starší literatuře. V rámci teoretické a metodologické průpravy je kladen důraz na obecnou lingvistiku, deskriptivní a komparativní altaistiku a teoreticko-praktické základy terénního výzkumu. Doporučené volitelné předměty poskytují nejen základní vhled do náboženských tradic oblasti Centrální Asie, která je významně ovlivněná buddhismem, avšak uchovává vrstvy starších náboženství, jako je kult Nebes a šamanské kulty, ale navíc nabízí i kurzy jazyků (mandžuština, tuvština, ujgurština), jež se i v celosvětovém měřítku vyučují na univerzitách jen velmi vzácně. Studium je doplňované semináři, které postupně vedou studenty ke kritické a samostatné práci. Ta vyúsťuje ve vlastní bakalářské práci.
Vzhledem k náročnému studiu velmi vzdáleného jazyka je nutná osobnější vazba vyučujících a studentů. Na obor se přijímá 15-20 studentů jednou za dva roky.
Historie oboru
Studium mongolštiny a tibetštiny v rámci Semináře mongolistiky a tibetanistiky Ústavu jižní a centrální Asie FF UK navazuje na tradice Univerzity Karlovy, kde v 50. letech 20. století působil akademik Pavel Poucha. Ten položil základ studií tibetanistických i mongolistických a jím budovaná knihovna vytvořila základ knižního fondu dnešního Semináře mongolistiky a tibetanistiky, ve kterém se společně uchovává odborná literatura mongolistická a tibetanistická a literatura týkající se souvisejících oblastí Centrální Asie. V následujících letech byla tato tradice přerušená především z politických důvodů. Studium mongolštiny bylo v 70. letech 20. století znovu založené prof. Jaroslavem Vackem a přes množství obtíží bylo možné rozvinout studia mongolštiny na vysoké odborné úrovni a odrážet politické tlaky s tendencí učinit z mongolistiky nástroj ideologického působení. Od roku 1988 působí na pražské mongolistice jeden z největších mongolských filologů a znalců tradiční kultury, literatury a náboženství, doc. Džugderin Luvsandordž. Od roku 1992 se mongolská studia rozvíjejí pod vedením PhDr. Aleny Oberfalzerové, Ph.D., která svým působením významně rozšířila směřování oboru, do té doby především lingvisticky vedeného, o etnolingvistické a religionistické zaměření. A. Oberfalzerová ve spolupráci s Dž. Luvsandordžem založili tradici pravidelných a dlouhodobých terénních výzkumů v Mongolsku, které každoročně přinášejí množství cenného materiálu zpracovávaného následně v každoročně publikovaných článcích. Vznikl tak unikátní korpus textů zaměřených na tradiční způsob života, vidění světa, filozofii a náboženství světa kočovných pastevců, jehož prakticky posledními představiteli jsou dnes kočovníci Mongolské republiky. Tento korpus je neustále obohacován o další příspěvky, v současné době i z per studentů vyšších ročníků a doktorandů. Mnohé z textů se věnují problematice proměn tradičních konstant a hodnot v moderní době a současné problematice oblasti. Dalším zaměřením současné pražské mongolistiky jsou jazyky a kultura menších etnik centrálněasijského regionu, kulturně či jazykově blízkých Mongolům. Deskriptivní přístup k uchopení těchto často vysoce ohrožených jazyků a kultur je inspirován činností prof. Vacka a v současnosti se tímto směrem ubírají jak vyučující, tak studenti a doktorandi. Doposud jsou takto zkoumány jazyk a kultura Mandžuů a Šivejů, Monguorů, Tuvinců a Ujgurů. V posledních letech se vyučující, doktorandi i studenti věnují shromažďování a zpracování orální historie různých centrálněasijských oblastí. Tento směr nabývá na aktuálnosti se zvyšujícím se věkem posledních nositelů ústní historie, která hraje zásadní roli v historickém povědomí kočovných kultur. Moderním podobám mongolštiny a jejich vývoji se v rámci ústavu věnuje V. Kapišovská.
Průběh studia
Během prvního ročníku doporučeného studijního plánu je největší důraz kladen na jazykové hodiny. V závěru prvního ročníku jsou tak studenti díky intenzivní výuce schopni základní domluvy v mongolštině. Jazykový kurz je doplněn uvedením do klasického mongolského písma, kde v této fázi výuka probíhá relativně pomalu, aby byl studentům dán prostor pro aktivní ovládnutí moderního jazyka.
V uvozujících předmětech je studentům podán přehled teoretických i praktických znalostí o studovaném oboru (historie, pracoviště, periodika atp.) a vybraných reálií studovaného regionu. Povinná obecně lingvistická průprava je doporučována pro první ročník, protože studentům dá teoretický základ pro uchopení mongolštiny i dalších orientálních jazyků. Z předmětů sociokulturního zaměření je doporučován historický přehled starších dějin.
Ve druhém ročníku doporučeného studijního plánu pokračuje jazyková příprava s obdobnou intenzitou, avšak důraz se přesouvá k teoretické rovině jazyka, a seznámení s psanými formami textu – moderního i klasického. V rámci sociokulturního bloku se doporučuje přehled novodobých dějin. Ve druhém ročníku se rovněž doporučuje první část literárního bloku – ústní slovesnost. V uvozujících předmětech si studenti osvojují metody vědecké práce a psaní.
Ve třetím ročníku doporučeného studijního plánu se důraz studia dále posouvá k teorii jazyka a různým typům jazykové nadstavby (základy úředního a literárního jazyka). Zároveň mají studenti možnost proniknout do hlubších vrstev a kulturních specifik jazyka mongolských nomádů. V předmětech teoreticko-metodologického úvodu se studenti seznámí se základními metodami sběru materiálu a jsou průběžně vedeni při psaní bakalářských prací.
Během dvou posledních ročníků je studentům doporučována několikaměsíční stáž na Mongolské státní univerzitě. Zde mohou navštěvovat přednášky a semináře odpovídajícího obsahu, v případě některých předmětů (základy terénního výzkumu) vykonají rozdílové zkoušky.
Dvouoborové studium je zaměřeno především na zvládnutí moderní mongolštiny. Jazykové kurzy jsou proto koncipovány ve stejném rozsahu jako u jednooborového studia, se stejnou studijní zátěží. Ty jsou doplněny uvozujícími přednáškami a v omezeném rozsahu historickými a literárními přehledy se sníženou studijní zátěží. Do studijního plánu nejsou rovněž řazeny náročné kurzy klasické mongolštiny. Dvouoborové studium je vhodné zejména v kombinaci s obecnými a teoretickými obory (např. etnologie, obecná jazykověda, sociální práce, politologie), které stduium mongolistiky vhodně doplní po stránce konkrétního materiálu a faktografie. Kombinovatelnost oborů však není nikterak omezena.