FF UK Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Filozofická fakulta

ÚJCAMongolistika a tibetanistikaUchazečInformace o oboru Tibetanistika

Informace o oboru Tibetanistika


Výuka mladých mnichů v klášteře Kírti, Ngawa. Foto: Daniel Berounský 2006.Charakteristika oboru

Obor „Tibetanistika“ je koncipovaný jako filologický a zaměřený na studium jazyka, literatury, historie a kultury Tibetu, a to v širším regionálním kontextu, neboť vzhledem k historicky dominantní roli Tibeťanů se vliv neomezuje jen na „politický Tibet“, ba ani na „etnografický Tibet“. Vliv tibetského jazyka, ale zejména tibetských náboženských představ lze nalézt v daleko širší oblasti centrální a jižní Asie (Mongolsko, Sinťiang, severní Čína, Burjatsko, Tuva, Mandžusko, Kalmycko, tibetofonní oblasti Nepálu, Indie, Bhútán). Tibetština v těchto oblastech v dobách premoderních v lecčems připomínala roli latiny v evropském středověku.


V současné době působí v rámci Semináře mongolistiky a tibetanistiky tibetanista doc. Daniel Berounský, Ph.D., který publikoval odborné články týkajících se různých aspektů tibetských náboženství a literatury. Z. Vokurková, Ph.D se zabývá moderní lhasskou tibetštinou. Na výuce tibetštiny se podílí i geše Nyima Woeser Choekhortshang, který je v současnosti studentem doktorského studia a coby rodilý mluvčí vede semináře konverzace a seminář věnovaný tibetským tradicím.


Posvátné pohoří Ňenbo Juce na území Gologů ve východním Tibetu. Foto: Daniel Berounský 2011.Studenti tibetanistiky po celou dobu bakalářského studia navštěvují semináře hovorové a klasické tibetštiny. Klasický jazyk je v tibetofonních oblastech silně historickým, tj. velmi rigidně uchovává podobu z období vzniku tibetského písma (7. století občanského letopočtu) a jeho gramatika i slovní zásoba se značně liší od jednotlivých dialektů hovorového jazyka. Je tedy třeba přistupovat ke každé ze zmíněných oblastí zvlášť.


Jazykové kurzy jsou doplněné přednáškovými cykly věnujícími se dějinám Tibetu, tibetské literatuře a buddhismu coby dominantnímu náboženství Tibeťanů. Tyto předměty jsou dále rozvíjené v seminářích poskytujících bližší náhled do jednotlivých oblastí historie, náboženství či literatury. Navíc je povinným i absolvování základního kurzu sanskrtu. Tibetská historie i literatura se odvíjely a vyvíjely v neobyčejně silném sepětí s náboženstvím, které užívá velmi bohatého slovníku s jemnou terminologií. Většina této terminologie byla přijata z indických zdrojů a alespoň základní znalost sanskrtu je tedy základní podmínkou pro rozumění literatuře, historii i náboženství v Tibetu.


Klášter Labrang ve východním Tibetu. Foto: Daniel Berounský 2010.Historie oboru

V 50. letech 20. století působil na Univerzitě Karlově akademik Pavel Poucha, který se okrajově zabýval i tibetštinou. V následujících letech byla tato tradice přerušená především z politických důvodů. Tibetanistika z univerzity zmizela, ale byla rozvíjená v rámci Orientálního ústavu AV, ve kterém působil Josef Kolmaš.


Přes některé pokusy o znovuoživení studia tibetštiny na Univerzitě Karlově se tak v podmínkách politické deformace nestalo. Tibet byl v této době záležitostí politicky citlivou i vzhledem k masovému exodu Tibeťanů a doznívající Kulturní revolucí v Tibetu, která ničila jakýkoliv projev tibetských tradicí úzce spojených s náboženstvím. Po roce 1989 byla cítit snaha ustanovit tibetanistiku na Univerzitě Karlově, ovšem tomu překážel především nedostatek domácích odborníků. Náš jediný tibetanista J. Kolmaš se stal ředitelem Orientálního ústavu AV a především pro jeho značné vytížení nebylo možné tibetanistiku ustanovit. Tibetština byla několikrát nabízena jako doplňkový jazyk v rámci Ústavu Dálného východu, kdy ji zde učil nejprve Dr. Munch z Vídně a poté tibetský lektor Tenzin Jigme. Takové přednášky však byly pouze okrajové, nemohly systematicky vychovávat odborníky na tibetskou problematiku a navíc přinášely mnoho komplikací spojených s možnostmi financování lektorů.


V rámci Ústavu jižní a centrální Asie FF UK byl od roku 2005 pověřen přípravou samostatného oboru Tibetanistika Daniel Berounský. Bakalářský obor tibetanistiky (nejprve jako Tibeto-mongolská studia) byl otevřen v roce 2009 (od roku 2012 jako Tibetanistika). Od roku 2015 je akreditované i magisterské studium oboru Tibetanistika. V současnosti se tibetanistice věnují i studenti doktorského studia.


Posvátné jezero v pohoří Ňenbo Juce. Foto: Daniel Berounský 2011.Jednooborové studium


Studium je zaměřené primárně na zvládnutí hovorové a psané tibetštiny, která je chápaná jako nezbytné východisko pro jakoukoliv další orientaci studentů. Páteří studia jsou kurzy hovorové tibetštiny, klasické tibetštiny a konverzace probíhající během všech tří ročníků. Ty jsou doplněné dvouletým kurzem sanskrtu (ideálně od 2. ročníku), během kterého se studenti seznámí s jeho košatou gramatikou. Tyto znalosti se ihned upotřebí při studiu klasické tibetštiny, neboť Tibeťané v 8. století vytvořili ve svém jazyce množství novotvarů na základě oněch sanskrtských a řídili se zásadou nepřijímání sanskrtského výraziva, ale vytváření tibetských novotvarů založených na významu sanskrtských slov. Sanskrt kromě vlivů lexikálních ovlivnil i syntax klasické tibetštiny. Tyto jazykové kurzy jsou postupně doplněny dvousemestrálními přednáškami Buddhismus, Dějiny Centrální Asie a Tibetská literatura. Předmět Buddhismus se zaměřuje na kořeny tibetské kulturní a náboženské tradice. Dějiny Centrální Asie pak na konkrétní známý vývoj v oblasti Tibetské náhorní plošiny jejího bezprostředního okolí. Tibetská literatura pak předpokládá jistou znalost jazyka, proto je v modelovém doporučeném studijním plánu řazena ve třetím ročníku. Studenti jsou během studia vedeni k vlastní kritické práci především formou seminárních prací. Těmi jsou také seznamováni s formou akademických textů a zásadami samostatné kritické práce. To po absolvování Bakalářského semináře vrcholí ve vlastní bakalářské práci. Kromě výuky sanskrtu a buddhismu jsou všechny ostatní předměty studijního plánu v rámci ČR jedinečné.


Dvouoborové studium


Dvouoborové studium ponechává základní kostru oboru s omezením seminářů věnovaných klasické tibetštině a sanskrtu. Pozornost je tak upřená na zvládnutí hovorové tibetštiny v kurzech Tibetština I-III a Konverzační cvičení z tibetštiny I-III. Oproti jednooborovému studiu odpadá i výuka sanskrtu. Tyto jazykové hodiny jsou obdobně doplněné přednáškami k buddhismu, dějinám centrální Asie a tibetské literatury.


Vzhledem k náročnému studiu velmi vzdáleného jazyka je nutná osobnější vazba vyučujících a studentů. Na tento obor přijímá 15-20 studentů jednou za tři roky.